Ustájení

Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních.Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Dnes bývají koně pouštěni i do výběhů, tzv. welfare chov, kde jsou ve společnosti jiných koní, není tak frustrován jejich stádový pud a pobyt venku je celkově zdravější nejen pro jejich psychický, ale i fyzický stav -kůň je zvíře žijící ve stepích, viz výše, tudíž za normálních životních podmínek by musel každý den nachodit mnoho kilometrů (za vodou, potravou, závětřím...). Jeho tělo je stavěné na velké množství každodenního pohybu a nepravidelný přísun potravy. Ve stájích je kůň převážně uvázán/zavřen, tudíž se nemůže dostatečně pohybovat (jeden trénink denně ho opravdu nevytrhne) a je mu pravidelně dodáváno krmení, což je pro něj v podstatě taky nepřirozené. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze.